Je nádor a rakovina totéž?

Mezi nádory řadíme rakovinu, ale i široké spektrum "výrůstků" na těle, jako jsou podkožní hrbolky, polypy, cysty, pseudocysty, bradavice aj. Do této kategorie patří i hyperplazie orgánů – jejich zvětšení. V článku najdete nejzákladnější rozdělení a rozdíly zhoubných a nezhoubných onemocnění.

Co rozumíme pod pojmem nádor?

Nádor nebo jinak i tumor, neoplasma, novotvar je útvar složený z populace abnormálních buněk, které vznikly nadměrným a nekontrolovatelným množením (dělením buněk), způsobeným poruchou růstových regulačních mechanismů. Růst buněk je nekoordinovaný, což znamená, že nemá žádný účel.

Při vzniku nádoru má velký význam nerovnováha mezi množením – dělením buněk (proliferací) - a fyziologickou buněčnou smrtí (apoptóza). Množení je vyšší než jejich zánik a vzniká novotvar.

Možná jste nevěděli: nádorové buňky se chovají samostatně (autonomie) a nezávisle na řídících mechanismech organismu, i když vyvolávající příčina tohoto stavu už dávno nepůsobí. Jedná se o lokální a nezvratnou poruchu, přičemž nádorové buňky mohou být podobné buňkám tkáně, respektive orgánu, ve kterém rostou.

Tvar nádoru

1. ohraničený nádor – má jasné hranice, lze jej snadno chirurgicky odstranit
2. difúzní nádor – nádorové buňky jsou rozptýleny, chirurgický zákrok bývá zbytečný

Projevují se růstem a zvětšováním napadeného orgánu, ale i útvarem, který umíme nahmatat. Při nádorových onemocněních, jako je například leukémie, jsou nádorové buňky rozptýleny v krvi.

Nádor nemá žádnou funkci. Svým růstem však utlačuje orgán, ve kterém roste, případně okolní orgány a tkáně. Tím významně narušuje jejich normální fungování.

Odlišnosti nádoru od ostatní tkáně

Nádorové útvary se od normálních tkání liší ve více ohledech. Nejzákladnější rozdíly jsou v morfologii nádoru, tedy samotného tvaru, a v jeho biologických vlastnostech.

Morfologické odlišnosti – rozdíly ve tvaru

• na mikroskopické úrovni pozorujeme rozdílné uspořádání buněk tumoru a také uspořádání jeho drobných cév, navzdory jeho velké podobnosti s normální tkání.
• makroskopicky se od okolí liší svou velikostí, tvarem, povrchem, barvou, konzistencí či přítomností nádorových uzlíků či hrbolků v jeho nitru.

Biologické vlastnosti nádoru

• ve srovnání s nenádorovými buňkami se liší svou schopností nekontrolovatelně se množit, což způsobuje jejich rychlý růst
• léčba je ve velkém množství případů neúspěšná, protože nádorové buňky jsou rezistentnější (odolnější) a mají vyšší životaschopnost než buňky normálních lidských tkání. Z tohoto důvodu nemocný svůj boj s rakovinou prohrává.
• schopnost proliferace nebo také dělení či růstu nádorových buněk je mnohem rychlejší než jejich přirozená smrt apoptózou.

Rozdělení nádorů a co způsobují

Nádory dělíme v první řadě na základě zhoubnosti a jejich schopnosti metastázovat s následnými recidivami onemocnění. Pouze zhoubná onemocnění mají schopnost metastázovat (šířit se z jednoho orgánu do druhého), vytvářet metastázy (novotvary na jiném místě).

Známým pojmem v této kategorii onemocnění je paraneoplastický syndrom. Jedná se o soubor příznaků, který vzniká následkem působení nádoru v těle a vyskytuje se u pacientů ještě před samotným stanovením diagnózy. Je způsoben humorálními faktory na základě jejich produkce nádorovými buňkami a samotným imunitním systémem bojujícím proti tumoru.

Známe nepravé nádory (pseudotumory) jsou tumoriformní útvary, které se tím skutečným nádorům nápadně podobají. Nezhoubné nádory jsou zase nebezpečné svým tlakem na okolí a následným poškozením orgánů a hraniční nádory (borderline), u kterých je vysoká pravděpodobnost, že se přetransformují na zhoubné nádory.

Nakonec sem řadíme skutečně nebezpečné nádory – zhoubné se schopností tvorby metastáz, které známe také pod pojmem rakovina (cancer).

Pro lepší pochopení: rakovina jako taková patří mezi nádory – útvary schopné samostatně růst. Naopak ne každý nádor musí být bezpodmínečně zhoubným, tedy rakovinou.

Nepravé nádory

Nepravé nádory nebo pseudonádory (pseudotumory) jsou velmi podobné pravým nádorům. Někdy je dokonce i pro lékaře obtížné navzájem je rozlišit. Vzhledově jsou téměř totožné.

Podobají se nejen tvarem, ale také rychlostí růstu. Rozdíl mezi nimi je v tom, že nejsou zhoubné a po odstranění příčiny vzniku a růstu nepravého nádoru se ten zastavuje.

To znamená, že ve srovnání s pravými nádory ty nepravé nejsou samostatné a nekontrolovatelné – chybí schopnost autonomie. Mezi pseudonádory řadíme například polypy, bradavice, znaménka, zánětlivé procesy, cysty, pseudocysty, různé nezhoubné výrůstky, uzlíky, hrbolky pod kůží a jiné.

Nezhoubné (benigní) nádory

Jsou to nádory, jejichž riziko sice nespočívá ve zhoubnosti, ale svým růstem způsobují útlak okolních orgánů. V postižené oblasti se vlivem tohoto útlaku vyskytují oběhové a zánětlivé komplikace.

Největším nebezpečím jsou však stále takové tumory, které se nacházejí v uzavřených prostorách, jako například nádor na mozku. Nádor nemá kam růst, je obklopen lebečními kostmi a utlačuje mozkový parenchym, čímž způsobuje atrofii, poruchu funkce daného orgánu až smrt pacienta následkem selhání mozku.

Způsobuje rozličné potíže, podle toho, kde se nachází. Na plicích či průduškách způsobuje poruchy dýchání, na žaludku nechutenství, bolestivost, případně perforaci cévy s následným krvácením, nádor ve žlučových cestách činí obstrukci s postupným ikterem (zežloutnutí), nádor ve střevech narušuje střevní peristaltiku a může vést k ileóznímu stavu (střevní neprůchodnost), na děloze bývá jedním z důvodů hysterektomie.

Borderline (hraniční nádory – prekancerózy)

Takto označujeme nezhoubné nádory, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že se stanou zhoubnými. Pokud je nádor ohraničen, jeho odstranění je nejefektivnější prevencí vzniku zhoubného onemocnění.

Zhoubné (maligní) nádory

Stejně jako u nezhoubných nádorů způsobují svým rozrůstáním destruktivní tlak na okolí, avšak mnohem výraznější. Následkem tlaku vznikají ulcerace, nekrózy, obstrukce a jiné.

Tyto nádory se kromě toho vyznačují rychlým invazivním růstem, mnohdy difúzním s narušením a zničením okolních tkání a schopností metastázovat. Primární nádor nebo metastáza postupem času ničí orgány.

Metastáza je sekundární ložisko nádorových buněk. Pokud je metastáza malá, nemusí být v těle objevena, což má za následek recidivu onemocnění (opakování). Pacient umírá na selhání některého ze životně důležitých orgánů (plíce, mozek, játra…).

Tumor ovlivňuje člověka i celkově snížením imunity, což má za následek časté infekce s teplotami. U pacientů se také často setkáváme se zvýšenou srážlivostí krve a tvorbou krevních sraženin. Když krevní sraženina ucpe cévu v některém orgánu, vzniká takzvaná embolie a infarkt v místě, které bylo touto cévou krevně zásobeno (akutní srdeční infarkt, plicní embolie, cévní mozková příhoda, trombóza cév končetin, infarkt ledviny ...).

Nebezpečná je kachexie u zhoubných nádorů, která dosahuje až kritického stupně. Její přesná příčina není objasněna. Co však zůstává faktem, je, že je následkem úplného vyčerpání organismu zhoubným procesem. Snižuje se chuť k jídlu a zvyšuje se bazální metabolismus (energetický výdej nemocného).

Typy nádorů

Typologie nádorových onemocnění se rozděluje na základě typu buňky, ze které vzniká. Nádorové bujení a jejich růst se může objevit v různých orgánech těla.

Orgány jsou složeny z buněk, které jsou rozdílné, respektive z více typů buněk. Nádorové buňky mají schopnost napadnout kteroukoli buňku lidského těla. Jejich vzhled, růst a jiné vlastnosti se následně liší od toho, který typ buňky postihují.

1. Mezenchymové nádory

Nádory postihující kůži a podkoží

• Fibrom (nezhoubný), fibrosarkom (zhoubný, různý stupeň malignity) – nádor kožního vaziva
• Myxom – nádor kůže a podkoží
• Histiocytom, který se vyvíjí a vzniká dermatofibrom – nádor rosolovitého podkoží
• Lipom (nezhoubný), liposarkom (zhoubný) – nádor tukové tkáně

Nádory postihující kosterně-svalovou soustavu

• Myom, leiomyom (děloha, trávicí trakt) – nádor hladké svaloviny
• Rabdomyom (nezhoubný), rabdomyosarkom (zhoubný, vysoce maligní) – nádor příčně pruhované svaloviny
• Chondrom (nezhoubný), chondrosarkom (nízce zhoubný) – nádor kostní chrupavky
• Osteom (nezhoubný), osteosarkom (vysoce zhoubný) – nádor kostní tkáně (skeletu)

Nádory krevních a lymfatických cév (jejich svaloviny) – angiom/angiosarkom

• Hemangiom (nezhoubný), hemangiosarkom (zhoubný, vysoce maligní) – nádory krevních cév
• Lymfangiom (nezhoubný), lymfangiosarkom (zhoubný, vysoce maligní) - nádory lymfatických uzlin

Nádory krvetvorných a mízotvorných tkání

• Hemoblastomy – jsou charakteristické tvorbou nádorových uzlů, metastázováním a změnami krevního obrazu stejně jako u většiny zhoubných onemocnění
• Hemoblastózy – je pro ně typická difúzní nádorová infiltrace, změny v krevním obraze (leukocytóza a zvýšený obsah nádorových buněk v krvi)
• Lymfomy – nádory lymfatických uzlin (Hodgkinův lymfom – vzácný s dobrou prognózou, non-Hodgkinův lymfom, Imunocytom)

2. Epitelové nádory

• Papilom (nezhoubný), papilokarcinom, karcinom (zhoubný) – nádory povrchového epitelu (krycí a výstelkové)
• Bazaliom (lokální malignita, výjimečně metastázy) – nádor nejhlubších vrstev pokožky
• Adenom (nezhoubný) a adenokarcinom (zhoubný) – nádory epitelu žláz
• Mezoteliom – nádor krycích blan
• Karcinoid – nádor endokrinních buněk, které jsou rozptýleny ve sliznicích

3. Neuroektodermové nádory

Nádory centrální nervové soustavy

• Meningiom – nezhoubný nádor mozkových a míšních obalů
• Gliom (nezhoubný), gliobalstom (zhoubný) – nádor gliových buněk CNS (například astrocytom, oligodendrogliom, neurinom...)
• Meduloblastom – zhoubný nádor nezralých buněk CNS u dětí – vzácný

Nádory periferního nervového systému

• Neurinom, neurinofibrom (nezhoubné) – nádory axonů periferních nervů
• Gangliocytom (nezhoubný) – vzácný nádor zralých gangliových buněk autonomních nervů
• Neuroblastom – zhoubný nádor nezralých nervových buněk u dětí (vysoká malignita)
• Feochromocytom – nezhoubný nádor sympatikové části autonomního nervového systému, častěji v dřeni nadledvin

Nádory pigmentových buněk

• Pigmentový névus – nezhoubné nádory, jsou velmi časté a jejich nebezpečí spočívá v jejich zvratu na maligní melanom
• Maligní melanom – melanoblastom – vzácný nádor vysoké malignity

4. Smíšené nádory – tvoří je dvě a více tkání, které jsou nádorově změněny

• Fibroadenom – tvořený fibromovou a adenomovou tkání
• Karcinosarkom – tvořený karcinomovou a sarkomovou tkání

5. Nádory buněk, které se účastní početí plodu – germinální a jiné nádory

• Semiony – nádory nezralých spermií a vajíček
• Teratomy – nádor zralých dospělých tkání, z jiných buněk, než jsou semiony
• Choriokarcinom – nádor vznikající v děloze z placenty

Předpokládané příčiny vzniku – etiopatogeneze

Příčiny, proč z nenádorových buněk tkání a orgánů vznikají nádorové buňky, které jsou odolnější a životaschopnější, jsou předmětem různých vědeckých výzkumů. Poznání příčin jejich vzniku je významné pro další léčbu onemocnění, ale dosud ne zcela objasněno.

Předpokládá se genetická predispozice vzniku nádorů a působení dalších faktorů. Některé z nich byly prokázány jako jisté rizikové faktory při vzniku nádorového procesu.

Genetické predispozice

Genetika hraje významnou roli při velkém množství onemocnění. Stejně tak i u některých druhů tumorů (ne všech) je prokázána jejich spojitost se vznikem onemocnění.

Genetici dokonce vznik nádorového onemocnění považují za onemocnění genů a genetické predispozici se připisují některé konkrétní typy nádorových onemocnění.

Obezita

Obezita je známým rizikovým faktorem při nádoru tlustého střeva, prsu (mléčná žláza), prostaty, dělohy a vaječníků. Nadváha prokazatelně odpovídá za asi jednu třetinu úmrtí na rakovinu.

Vznik rakoviny stoupá přímo úměrně se spotřebou tuků, ale rakovinotvorné látky v tukové tkáni nebyly prokázány. V případě již vzniklé rakoviny obezita negativně ovlivňuje imunitní a endokrinní systém, čímž zhoršuje léčbu a prognózu.

Zjistilo se, že podíl na vzniku rakoviny žaludku má i zvýšený přísun solí. Spolu se smaženou a mastnou nezdravou stravou, přísunem alkoholu a aktivním kouřením vzniká velmi vysoké riziko.

Chemické vlivy – nejčastější karcinogeny

Za potvrzený karcinogen se považuje cigaretový kouř. Obsahuje více než 70 škodlivých látek, a z toho více než 50 typů známých potvrzených karcinogenů. Způsobuje 80–90 % nádorů průdušek, plic, dutiny ústní, jazyka, rtů, hrtanu i hltanu a žaludku. Kouř z cigaret může být rovněž spouštěčem rakoviny slinivky břišní, ledvin a močového měchýře. Účinek těchto karcinogenů se zvyšuje s pravidelným požíváním alkoholu.

Alkohol rovněž obsahuje menší množství karcinogenních látek. Znásobuje riziko vzniku zhoubných onemocnění u kuřáků. Je přímo zodpovědný za asi 10 % případů rakoviny trávicího traktu, jater a ledvin.

V minulosti byl v průmyslu velmi oblíbeným materiálem pro výrobu trubek a tkanin azbest. Azbest patří mezi silikátové minerály s malými rozměry vláken. Ty se snadno dostávají do ovzduší, kde je vdechujeme. Vdechnutím se dostávají do plic, přesněji do plicních sklípků. Nejenže jsou přímo zodpovědné za vznik azbestózy (onemocnění plic v minulosti časté u lidí pracujících v přímém kontaktu s azbestem), ale jde o silně karcinogenní látku, která způsobuje vznik rakoviny plic, průdušek, pohrudnice.

Zajímavé: Za důvodu pro vznik rakoviny lze považovat i antikoncepci. Na konferenci v Paříži v roce 2015 byla dokonce odsouhlasena týmem vědců z Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny jako jistý karcinogen. Způsobuje vznik rakoviny ženské reprodukční soustavy, například rakovinu vaječníků.

Benzen je další potvrzenou karcinogenní látkou. Je to čirá kapalina se sladkým zápachem patřící do skupiny aromatických uhlovodíků. Způsobuje akutní otravy, pokud je jeho koncentrace ve vzduchu více než 10 mg/l.

Možná jste nevěděli: Při permanentním vdechování benzenu například v průmyslu způsobuje onemocnění ledvin a jater a je zodpovědný za poruchu krvetvorby a vznik leukémie.

Fyzikální vlivy

Patří sem různé druhy záření, jako například ultrafialové záření (slunce, solárium). Ultrafialové záření je známo svým negativním vlivem na kůži člověka a vznikem rakoviny kůže a způsobuje většinu karcinomů rtů, pokud se tomuto záření vystavujeme ve zvýšené míře.

Nebezpečným zářením je také ionizační RTG záření a radioaktivní záření. Využívá se v medicíně jako jedna z diagnostických metod. Vliv záření na člověka je srovnatelný s pasivním kouřením. Působí karcinogenně na všechny tkáně bez výjimky.

Nebezpečí tohoto záření je hlavně u nenarozených dětí, kde se až 10násobně zvyšuje riziko vzniku rakoviny u dítěte. Proto by těhotné ženy neměly být vystaveny tomuto nebezpečnému druhu záření.

Infekce a jiný přenos z člověka na člověka

Nádory nejsou přenosné onemocnění. Nádor nebo rakovina jako taková se nešíří z člověka na člověka. Jsou však známy mikroorganismy jako například virové onemocnění EB virem, který je zodpovědný za vznik rakoviny nosohltanu, virus hepatitidy B a C zase způsobuje hepatocelulární karcinom. Nejznámějším je HPV virus, který následně způsobuje konkrétní vznik rakoviny děložního čípku.

Nemocný se nenakazí rakovinou, ale virem, bakterií, plísní, které se na vzniku rakoviny podílejí nebo ji přímo způsobují.

Velmi vzácný, ale přece možný a nejednou potvrzený byl přenos z těhotné matky na plod nenarozeného dítěte.

Zajímavé: raritní je přenos nádorového onemocnění transplantací orgánů, ve kterých se mohou nacházet rakovinotvorné buňky, které nebyly dříve odhaleny, ale také "spící" rakovinotvorné buňky. Spící buňky nemusí způsobit vznik a růst nádoru okamžitě. V klidové formě umí setrvat v organismu i dlouhé roky.

Otestujte se: