Pseudoradikulopatie, pseudoradikulární syndrom: Jaká je příčina bolesti páteře?

Pseudoradikulopatie, pseudoradikulární syndrom: Jaká je příčina bolesti páteře?
Zdroj fotografie: Getty images

Pseudoradikulopatie spolu s radikulopatií patří mezi bolestivé stavy postihující páteř. Kromě bolesti zad sdružují i ostatní příznaky, které se šíří tělem člověka. Jsou si podobné, avšak dostatečně rozdílné, hlavně z pohledu příčiny.

Vlastnosti

Co je to pseudoradikulopatie a jaké jsou příčiny jejího vzniku?
Je projevem pouze bolest zad, nebo se přidružují také jiné příznaky?
Jak se odlišuje od kořenového syndromu?
Jak se diagnostikuje a léčí?

Bolest páteře je v dnešní době častým problémem. Uvádí se, že postihuje více než 70 % populace a minimálně jednou v životě se s ní setká až 90 % lidí.

Ve velké míře je hlavní příčinou pracovní neschopnosti u lidí v produktivním věku.

Významný vliv má celkový životní styl, vadné držení těla a špatné pohybové návyky, sedavý způsob života + sedavé zaměstnání. Příkladem je nevhodná ergonomie pracoviště, dlouhodobě vynucená pracovní poloha nebo zvedání břemen a dlouhodobé přetížení páteře.

Často se stává, že bolest v páteři pocítíme při narovnávání se z polohy v předklonu, při současném otáčení se v bederní oblasti, rotaci. Pokud se k tomuto pohybu připojí i zvedání břemene, problém je na světě.

Věk v tomto případě nehraje důležitou roli.

Obtíže jsou v tomto případě akutní. Bolest zad nicméně může přetrvávat i dlouhodobě. To už je problémem, který snižuje kvalitu života a zatěžuje psychiku postiženého člověka.

Bolest zad se podle délky trvání rozděluje na:

  1. akutní bolest, která trvá méně než 6 týdnů
    • nepředpokládá se závažný průběh
    • třeba je vyloučení jiného onemocnění
    • obvykle nevyžaduje speciální léčebné postupy
  2. subakutní bolest, která přetrvává přibližně 6 až 12 týdnů
  3. chronickou bolest a ta trvá déle než 3 měsíce
    • vyžaduje speciální postupy v diagnostice i léčbě
  4. rekurentní bolest, ustupuje a vrací se po určitých časových úsecích
    • mezi zhoršením obtíží je většinou přestávka kratší než 3 měsíce

Bolest zad pociťujeme na různých místech, a to v krku, v hrudní, bederní či křížové části, i kostrči. Přidružují se k ní různé příznaky, které zhoršují celkový stav člověka.

Při hledání informací či konzultaci s odborníkem můžete narazit na množství odborných výrazů a pojmů, které popisují různé stavy. Pro běžného člověka jsou nesrozumitelné a nic mu neříkají.

Podobně je to i s pojmem pseudoradikulopatie.

Tento pojem se používá v souvislosti s bolestí zad a v součinnosti s vystřelováním různých obtíží do končetiny.

Přesnější definici pseudoradikulopatie uvádíme v článku později.
Je vhodné udělat si stručný obraz ohledně páteře.

Páteř je oporou lidského těla...

Páteř tvoří nosnou a opěrnou část lidského těla. Účastní se pohybu a zabezpečuje dostatečný pohybový rozsah do všech stran.

Jedním z jejích úkolů je i ochranná funkce. Brání poranění míchy, která je vedena z mozku přes páteřní kanál.

Mícha je uložena v páteřním kanálu (canalis vertebralis), který je tvořen obratli. Ty ve spojení tvoří páteř (columna vertebralis).

Páteř je fyziologicky zakřivená. Toto zakřivení nese svůj název. Zakřivení dopředu se označuje jako lordóza. Ta nachází se v krční a bederní části.

Naopak...

Zakřivení dozadu je kyfóza. Ta je v úseku hrudní a bederní páteře.

Toto zakřivení je fyziologické (přirozené). Na rozdíl od toho známe i nepřirozené zakřivení páteře.

Jde o patologické vybočení páteře do strany. Označuje se jako skolióza.

Mírné a nepatrné fyziologické zakřivení do strany je přítomné u každého člověka.

Přechodně můžeme takové vybočení páteře do strany pozorovat při nesení zátěže v jedné ruce nebo ve stoje s přenesením váhy na jednu dolní končetinu.

Páteř se skládá ze obratlů (vertebrae), kterých je 33 až 34.

Tabulka uvádí rozdělení páteře na jednotlivé segmenty

Část – segment Latinsky Popis
Krční páteř vertebrae cervicales
  • má 7 obratlů
  • označují se jako C1 až C7 (C1, C2, C3, C4, C5, C6, C7)
  • 1. a 2. krční obratel mají pro svou funkci a spojení s lebkou specifický tvar
    • 1. krční obratel se označuje jako atlas
    • 2. krční obratel – axis
    • spojení lebky a páteře se označuje kraniovertebrální spojení
      • articulatio atlantooccipitalis
    • výběžky krčních obratlů tvoří otvory, kterými probíhají vertebrální tepny a žíly
      • tyto cévy zásobují mozek krví
Hrudní páteř vertebrae thoracicae
  • má 12 obratlů
  • Th1 až Th12
  • těla hrudních obratlů mají žeberní jamku (fovea costalis)
    • zde se napojují žebra na obratle
  • těla obratlů Th4 a Th7 mají na své přední straně otisk hrudní aorty (impressio aortica)
Bederní páteř vertebrae lumbales
  • má 5 obratlů
  • L1–L5
  • obsahuje největší obratle
Křížová páteř vertebrae sacrales
  • může mít proměnlivě 5 nebo 6 obratlů
  • S1 až S5 (S6)
  • které srůstem spolu tvoří křížovou kost (os sacrum)
    • ta je nepohyblivá
    • tvoří pánev spolu s ostatními kostmi pánve
Kostrč vertebrae coccygeae
  • může mít 4 nebo 5 obratlů
  • Co1–Co4 či Co5
  • obratle jsou vzájemně pospojovány do os coccygeae (kostrční kost)
  • obratle nemají oblouky

Obratel se skládá z těla obratle, oblouku a výběžků.

A. Tělo obratle (corpus vertebrae) je v přední části. Tvoří nosnou část obratle. Na horní a dolní plochy většiny obratlů naléhají meziobratlové ploténky.

Obratle mají odlišnou výšku.

Nižší jsou krční obratle a vyšší bederní. Směrem ke kostrči se jejich výška znovu zmenšuje.

B. Oblouk obratle se v zadní části připojuje na tělo obratle. Má ochrannou roli – chrání míchu.

Oblouk má dvě části.

Ploténka (lamina arcus vertebrae) směřuje k tělu obratle. Připojuje se k němu dvěma nožičkami – ty se označují jako pedikuly (pediculus arcus vertebrae).

Oblouky obratlů spolu tvoří obratlový otvor (foramen vertebrae) – páteřní kanál (canalis vertebralis).

Pedikuly mají na hranách v horní i dolní části zářezy. Označují jako incisura (zářez) vertebralis (obratle) superior (horní) et inferior (spodní). Tvoří meziobratlové otvory (foramina intervertebralis).

Meziobratlovými otvory procházejí míšní (spinální) nervy, které odstupují z míchy.

C. Obratle mají ještě výběžky, které vystupují z oblouku. Důležité jsou při spojení obratlů, ale i při pohybu těla.

Typ výběžků uvádí tabulka

Název Latinsky Popis
Trnový výběžek processus spinosus
  • vybíhá přímo dozadu
  • je pouze jeden
  • dá se hmatat na zádech pod kůží
  • připojují se zde úpony svalů
  • mají význam při pohybu
Kloubní výběžky processus articulares
  • jsou párové
  • horní (superiores) a dolní (inferiores)
  • nacházejí se v místě za nožičkou
  • obratle jsou jimi vzájemně spojeny
  • v místě kloubu mají chrupavku
Příčné výběžky processus transversi
  • vystupují ze stejného místa jako kloubové výběžky
  • jsou párové

Obratle jsou vzájemně pevně, ale pohyblivě spojeny. Toto spojení je tvořeno chrupavkami, vazy, meziobratlovými klouby a svaly.

Tabulka uvádí způsoby upevnění páteře

Druh spojení Popis
Ligamenta
  • vazivový aparát
  • vazy páteře zpevňují páteř a napomáhají při pohybu
  • jsou dlouhé a krátké
    • dlouhé pro celou páteř
    • krátké spojují sousední obratle
Meziobratlové klouby art. intervertebrales
Meziobratlové ploténky tlumí nárazy při pohybu a napomáhají pohybu
Speciální spojení příkladem je synchondróza
  • chrupavkové spojení
  • nepohyblivé spojení
    • v oblasti křížové a kostrční věkem osifikují (tvoří kost)
Svalový systém svaly páteře spolu se svaly břicha, svaly beder a pánve
  • tvoří pohybovou a fixační složku páteře
  • jsou důležité při pohybu a držení těla

Mezi obratli se nacházejí meziobratlové ploténky, jejichž počet je 23.

Ploténky (disci intervertebrales) nejsou umístěny mezi všemi obratli. První ploténka se nachází mezi 2. a 3. krčním obratlem (C2 a C3).

Poslední je umístěna mezi posledním břišním a prvním křížovým obratlem (L5 a S1).

Funkce disků je:

  • tlumení nárazů při pohybu, chůzi, běhu či skákání
  • stabilizují páteř
  • udržují rovnováhu
  • vyrovnávají tlakové a tahové síly, rozkládají sílu na celou plochu plotýnky
  • účastní se při všech pohybech páteře, a to ohýbání či rotaci těla

Tvarem se přizpůsobují tělům obratlů. Mají různou výšku. Mezi krčními a bederních obratlů jsou vyšší. Nejvyšší plotýnka je mezi obratli L5 a S1. V oblasti nižšího pohybového rozsahu jsou naopak níže.

Krátce o míše

Mícha se nachází v páteřním kanály. Prochází z mozku, od prvního krčního obratle C1 až po první či druhý bederní obratel L1 / L2.

Mícha - medulla spinalis.

Má důležitou reflexní a převodovou funkci. Vede nervové vzruchyy (podněty) z organismu do mozku a naopak z mozku do těla. Z míchy vystupují spinální nervy (míšní nervy). A ty směřují do organismu či končetin.

Mícha se skládá, stejně jako mozek, z bílé a šedé hmoty. Je obalená míšními obaly. Bílá hmota je povrchová a vnitřní šedá. Ta má tvar písmene H.

Neurony (nervové buňky šedé hmoty) tvoří přední, zadní míšní rohy a postranní rohy. V oblasti zadního míšního kořene je nervový uzlík, který se označuje jako ganglion spinale.

Mícha se rozděluje na jednotlivé míšní segmenty. Podobně jako obratle.

Míšní segment tvoří seskupení jednoho páru spinálních nervů. Jejich počet je 31:

  • 8 krčních segmentů
  • 12 hrudních segmentů
  • 5 bederních segmentů
  • 5 křížových segmentů
  • 1 kostrční segment

Míšní kořeny vznikají spojením jednotlivých míšních nervů. Míšní nervy (spinální nervy) spojují míchu a mozek s ostatními částmi lidského organismu.

Označují se jako nervi spinales.

Spinální nervy vystupují z míchy. Toto vystoupení se označuje jako fila radicularia. Následně se spojují do předních a zadních míšních kořenů.

1. Přední spinální kořeny (radices anteriores) vystupují z předních rohů míchy. Přední jsou eferentní kořeny, vedou vzruchy z centra, mozku a míchy, do periferie.

2. Zadní míšní kořeny (radices anteriores) vystupují ze zadních rohů. Zadní aferentní kořeny vedou vzruch z periferie (těla) do míchy či mozku.

Dle funkce jsou označovány jako motorická či senzorická vlákna. Přední jsou motorická a zadní senzorická.

Některé přední míšní kořeny mají v jistém úseku sympatická vlákna – C8 až L2. A v segmentech S2–S4 parasympatická vlákna.

Přední a zadní kořeny se spolu spojují do spinálního nervu a ten prochází otvorem v obratli.

A právě toto místo je problémové při radikulárním syndromu, který se v určitém ohledu odlišuje od pseudoradikulárního syndromu.

Po krátkém úvodu můžeme přejít k definici pseudoradikulopatie.

Pseudoradikulární syndrom se definuje jako...

Jak pseudoradikulopatie se označuje taková bolest zad, ke které se přidružuje vystřelování do končetin. Potíže nicméně nevznikají z důvodu mechanického útlaku nervu.

Není přítomno narušení struktury míšního kořene (radixu).

Podle neurologa MUDr. Karla Lewita jde také o neúplný radikulární syndrom. Dochází k útlaku obalu kořene, avšak ne ke stlačení vlastního kořene.

Projevuje se bolestí, která se promítá do periferie (například končetin) po příslušném dermatomu. Ale k potížím se nepřidružují příznaky jako při kompresi kořene - radikulopatii (porucha hybnosti a citlivosti).

Dermatom je část inervace příslušejícím nervem.

Bolest je rozšířená nepřesně po povrchu i v hloubce. Nemusí být závislá na pohybu a změně polohy. Naopak při radikulárním syndromu je bolest velmi intenzivní, ostrá, palčivá a člověk dokáže přesněji určit lokalitu i šíření.

Tabulka uvádí základní rozdíl mezi radikulárním a pseudoradikulárním syndromem

Radikulární syndrom – kořenový syndrom Pseudoradikulární syndrom
základ tvoří útlak nervu bez útlaku nervu
nejčastěji hernie disku a další strukturální změny nejčastěji porucha sakroiliakálního (SI) kloubu, lumbosakrálního kloubu či coxartróza
bolest se šíří po dermatomu podobné šíření bolesti, která je neomezená, nešíří se pod koleno
porucha citlivosti bez doprovodných neurologických potíží,
jako je oslabení síly svalu či porucha citlivosti kůže
oslabení svalů (paréza)
provokující manévry zhoršují potíže

Příčiny

Bolest páteře může být způsobena na základě rozličných příčin. Mohou být méně závažné a ustupovat během několika dní, ale také mohou být dlouhotrvající.

Z pohledu původce se bolesti páteře dělí na více druhů, jak uvádí tabulka.

Rozdělení bolesti na druhy uvádí tabulka

Druh Popis
Prosté bolesti  Nespecifické
  • vznikají bez organické příčiny
  • funkční, mechanický charakter vzniku
    • původ na rozhraní svalů kostry, případně kloubní plochy
  • nejčastěji v bedrech a kříži – lumbosakrální část páteře
    • přidává se například i vystřelování do hýždí a stehen
  • časté ve věku od 20 do 55 let
  • prognóza je dobrá
    • brzké uzdravení
    • většinou do 6 týdnů
Kořenové bolesti  Neurogenní
  • příčinou je komprese – útlak nervu
    • často hernie disku
  • většinou typická jednostranná a ostrá bolest
  • potíže vystřelují často do dolní končetiny
    • k bolesti se přidávají ostatní neurologické potíže
  • průběh je těžší
    • trvání většinou více než 6 týdnů
Bolesti vyvolané organickým onemocněním Bolest je zapříčiněna například: Pozor na varovné signály (red flags)
  • věk méně než 20 let
    • více než 55 let
    • a věk nad 70 let
  • bolest v klidu
  • bolest v noci vleže
  • bolest většinou nesouvisí s pohybem, není mechanická
  • přidružení jiných celkových příznaků, jako je:
    • horečka
    • nevysvětlitelné hubnutí

Jako příčina pseudoradikulárních potíží uvádí funkční porucha. Ta může vycházet z intervertebrálních kloubů (kloubních ploch obratlů), svalů a úponů šlach.

Problémy nevycházejí z útlaku (komprese) kořene, jak je tomu u radikulopatie.
Uvádí se, že každý radikulární syndrom provází i pseudoradikulopatie.

Stává se tak z důvodu dlouhodobého přetížení i nadměrného zatížení měkkých tkání a struktur v oblasti páteře. Příkladem jsou i stavy jako třeba:

  • koxartróza (postižení kyčelních kloubů)
  • blokáda SI skloubení (ilio-sakrální kloub, tj. skloubení na úrovni bederní a křížové kosti)
  • facetový syndrom
  • syndrom hypertonu pánevního dna

Shrnutí nejčastějších zdrojů pseudoradikulárních problémů:

  • intervertebrální klouby – porucha na úrovni malých kloubních spojení mezi obratli
  • svaly, přetížení či svalová nerovnováha
  • úpony šlach, přetížení
  • kost – periost (okostice, tj. vazivový obal kosti)
  • struktury v okolí kloubů
  • mezi jiné patří:
    • osteoporóza
    • spondylóza
    • koxartróza
    • vývojové a vrozené poruchy obratlů
    • vertebrogenní blokády, jako například i lumbago

Příznaky

Mezi příznaky vyskytující se při pseudoradikulárním syndromu patří potíže jako:

  1. bolest, která nedosahuje až takové intenzity jako v případě útlaku kořene nervu
  2. parestézie neboli pocit mravenčení, brnění, pálení
  3. křeče svalů a svalové zatuhnutí, spasmy
  4. vystřelování – promítání se bolesti do periferie (okrajových částí těla a končetin)

Bolest může mít tupý charakter. Intenzita nepřesahuje rozsah jako při útlaku nervu a nemusí být přítomno navázání na pohyb či změnu polohy.

Stejně i lokalita nemá přesné ohraničení. Přesouvání bolesti (vystřelování) může vést po několika dermatomech, tedy po dráze inervace několika nervy.

Většinou se šíří v oblasti bederně křížového skloubení. Může vystřelovat do slabin (třísla), v místech hýždí a po stranách stehen.

Bolest většinou nevystřeluje níže než pod koleno.

Je vnímána povrchově, ale i hloubkově.

Nejsou přítomny známky stlačení nervu, například porucha citlivosti, reflexů či oslabení svalu.

Přidává se blokáda, tedy porucha hybnosti v daném segmentu páteře, zatuhnutí svalstva (spazmy), jako je tomu při akutním bloku, lumbagu.

Diagnostika

Ačkoliv pseudoradikulopatie a radikulopatie nejsou stejné, hranice mezi nimi není přesně ohraničena. A jak uvádí literatura, každou radikulopatii provázejí i pseudoradikulární potíže.

Diagnostika má proto za úkol odlišit, zda se jedná o pseudoradikulární problém, nebo je přítomen útlak nervu, tedy jeho kořene (radixu).

Prvotně se odebírá anamnéza, kterou následuje klinické vyšetření. To zahrnuje neurologické vyšetření, sledování postoje, chůze, celkově zhodnocení pohybového aparátu, reflexů a manévrů (Lasegueův manévr a jiné).

Hledají se známky jiných onemocnění, což je důležité pro diferenciální diagnostiku.
Příčiny bolesti v zádech mohou být různorodé.

Důležité jsou zobrazovací metody, jako je:

  • RTG
  • CT
  • MRI
  • EMG

Při diferenciální diagnostice se volí i laboratorní vyšetření krve, odhalení zánětu a vyšetření likvoru (mozkomíšního moku) po lumbální punkci, například pro potvrzení nebo vyloučení lymské boreliózy.

Průběh

Průběh pseudoradikulárních problémů není tak jednoznačný a intenzivní, jako je tomu při radikulopatii. Každý nicméně vnímáme bolest jinak.

Bolest může mít tupý charakter. Většinou nedosahuje maximální intenzity, je méně výrazná a lokalizovaná nepřesně. Ani šíření bolesti není tak jednoznačné. Dochází k němu spíš v širším rozsahu.

K vystřelování může docházet v průběhu několika dermatomů (po povrchu v rámci inervace několika nervy). Pociťuje se i v hloubce.

Bolest se šíří ze zad, přes sedací oblast, do slabiny, na strany stehna. Nezasahuje níže pod koleno.

Přidává se mravenčení či jiné nepříjemné pocity (parestézie). Není ale přítomna symptomatologie jako při útlaku nervu (poruchy citlivosti či oslabení svalu).

Bolest může reagovat na změnu polohy a pohyb, ale není to nezbytné. Mezi projevy je i porucha hybnosti v daném segmentu páteře a spasmus svalů, tedy jejich zatuhnutí.

Při "jednoduché" pseudoradikulopatii je prognóza lepší a léčba jednodušší.

Jak se léčí: Pseudoradikulopatie

Jak se léčí pseudoradikulopatie?

Zobrazit více
fsdílet na Facebooku

Zajímavé zdroje informací