Zánět středního ucha: Příčiny vzniku, příznaky + Jak ho účinně léčit?

Zánět středního ucha se odborně označuje jako otitis media. Otitida (zánět ucha) patří zejména do péče lékaře ORL (oto-rhino-laryngologa).

Avšak často s tímto onemocněním přichází do kontaktu praktický lékař, ať už pro dospělé, nebo děti.

Zánětlivé onemocnění středního ucha se nejčastěji vyskytuje v dětském věku. Uvádí se, že zánět postihne až 60 % dětí, a to minimálně jednou. Nejvyšší výskyt je do 5. roku života. V dospělosti je méně časté.

Tento druh otitidy je častou komplikací infekce horních cest dýchacích. Objevuje se hlavně jako následek zánětu hltanu, nosohltanu, chřipky a rýmy. Důsledkem je anatomické uložení sluchové Eustachovy trubice.

Původcem je prvotní virová infekce. Virová příčina uvádí přibližně v 25 %. Následně je problematická bakteriální infekce. Ta může nastoupit již během virového onemocnění, ale i po jeho odeznění.

Nejčastěji vás zajímá:
Proč vzniká a jak se projevuje u dětí či dospělých?
Jaký je chronický zánět a co ho vyvolává?
Jak se léčí a pomohou babské rady?

Dělení zánětu středního ucha

Zánět středního ucha se dělí podle průběhu, a to na akutní, subakutní a chronický. Akutní vzniká náhle, subakutní přetrvává déle než 2 měsíce. Pro chronický zánět je typické poškození bubínku, sekrece (výtok) a zhoršení sluchu trvající tři měsíce či více.

Následně je známý i opakovaný zánět středního ucha, tedy recidivující infekce, která se opakuje 3 a vícekrát během pololetí. V různých zdrojích lze nalézt i zkrácené označení těchto forem zánětů, a to:

• OMA (otitis media acuta), tedy akutní zánět středního ucha
• OMR (otitis media recidivans) neboli opakující, recidivující zánět středního ucha
• OMS (otitis media secretorica), sekretorická forma 
  • OMC (otitis media chronica)

Jiný způsob rozděluje otitidu podle toho, zda je hnisavá, nebo nehnisavá. Následně se zánět dělí podle toho, kterou část zasahuje. Rozlišujeme tubotympanický zánět (mezotitidu) a katarální zánět sluchové trubice.

Střední ucho ve zkratce

Střední ucho je dutina, kterou vyplňuje vzduch. Jsou v ní uloženy tři sluchové kůstky, a to kladívko, kovadlinka a třmínek. Tyto kůstky slouží k přenosu zvukových vln z bubínku do vnitřního ucha. Bubínek odděluje střední ucho od vnějšího.

Ke střednímu uchu se řadí:

• bubínek
• samotná dutina středního ucha, bubínková dutina
• sluchová (Eustachova) trubice, spojuje nosohltan a dutinu středního ucha
• systém dutinek v bradavkovém výběžku

Proč se otitida vyskytuje častěji u dětí?

Nejčastěji se zánět středního ucha vyskytuje u dětí do 5 let. Zajímavá je i informace, že až 2 třetiny dětí do 2 let prodělají zánět středního ucha. Důvodem je fakt, že u dětí má sluchová trubice kratší délku a je tlustší.

Toto anatomické rozložení usnadňuje průnik infekce do dutiny středního ucha. To má za následek, že právě děti v předškolním a školním věku postihuje zánět častěji. Při akutním zánětu bývá dokonce zánět často oboustranný a je velmi bolestivý.

Zánět ve středním uchu je sice poměrně nepříjemné onemocnění, ale není nebezpečné. Při včasném zahájení léčby není terapie náročná a zánět se dá snadno léčit. Opakem jsou komplikace, které mohou být i závažné, a to hlavně při zanedbání léčby.

Příčinou zánětu středního ucha je infekce virem nebo bakterií. Prvotní bývá většinou virový zánět, za kterým následuje bakteriální superinfekce. Nejčastější je původ v zánětu horních cest dýchacích. Při něm dochází ke komplikaci a vstupu infekce přes sluchovou trubici.

Sluchová trubice u kojenců či batolat je kratší. To je predispozicí k rychlejšímu přenosu infekce z horních cest do dutiny středního ucha. Proto do tří let prodělají toto onemocnění až dvě třetiny dětí.

Maximum infekcí je do pěti let. Následně se v dospělosti četnost snižuje. Výskyt onemocnění je během celého roku. Od podzimu do jara ale dochází k infekci častěji než v letních měsících.

Na vznik onemocnění mají vliv faktory, jako jsou:

• věk, do 5 let
• anatomické faktory, délka a šířka u malých dětí
• zhoršená průchodnost nosní dutiny (zvětšená nosní tonzila)
• zhoršená ventilační a drenážní funkce (dysfunkce Eustachovy trubice)
• onemocnění horních cest dýchacích
• jiná onemocnění, jako je například Downův syndrom, rozštěp patra
• poškození bubínku, například i při poranění tlakovou vlnou či mechanicky
• imunita jednotlivce
• druh původce
• způsob léčby, zanedbané či nedostatečné vyléčení
• kolektivní prostředí (školka)
• alergie, jako například senná rýma
• kouření, a to zejména pasivní kouření
• genetický faktor a rodinná predispozice
• používání dětského dudlíku (celodenně)
• pití mléka z láhve vleže, zatékání mléka do sluchové trubice
• chladné počasí a období zimy

Branou pro vstup onemocnění je zejména sluchová trubice, tedy horní cesty dýchací. Mezi ostatní patří například:

• vnější zvukově a poškozený bubínek
• krví, jako je to například při spalničkách či spále
• přes ušní labyrint, při nitrolebních infekcích

Tabulka znázorňuje nejčastějších původce zánětu středního ucha

Chronické záněty často trápí lidi s oslabenou imunitou, rozštěpovými vadami nebo malé děti, které mají často plný nos v důsledku rýmy. Někdy může souviset zánět i s jinými chorobami.

Častěji ale vzniká jako komplikace po prodělané rýmě a jiné infekci horních cest dýchacích.

Příznaky při otitis media se liší v závislosti na tom, zda onemocnění probíhá akutně, nebo chronicky. Symptomatologie akutní infekce nastupuje po inkubační době, která je většinou 4–7 dní od zánětu horních cest dýchacích.

Pro akutní zánět je typický rychlý nástup obtíží. Jako první se vyskytují bolesti ucha. Následuje horečka a výtok z ucha, který je ve většině případů u bakteriální infekce hnisavý. Člověk má pocit zalehnutí v uchu. Pociťuje pulzující bolest, která se neustále vrací, v každém uchu jinak intenzivně.

Akutní zánět je obvykle oboustranný. Při chronickém zánětu není bolest až tak intenzivní. V případě dlouhodobého zánětu středního ucha se vyskytují potíže jako třeba výtok z ucha, poškození bubínku, zhoršení sluchu.

Člověk nemusí mít zvýšenou teplotu či horečku. Pociťuje zejména zalehnutí, tlak nebo praskání v uchu. Také se může vyskytovat pálení nebo svědění v uchu. Při chronickém zánětu je typická nedoslýchavost a zhoršení sluchu. Může se vyskytovat bolest hlavy.

Hlavní příznaky při zánětu středního ucha shrnuté v tabulce

Problém může být nízký věk dítěte. U malých dětí, které ještě neumějí mluvit, pojmenovat a popsat bolest, je nutné pozorovat celkové projevy. Hlavně plačtivost, neklid, nervozitu či poruchu spánku. Ke zhoršení bolesti může dojít hlavně při smrkání a při polykání.

Podobně je bolest zhoršená při kašli a kýchání.

Obecně intenzita bolesti kolísá během dne. V případě zánětu středního ucha se zhoršuje hlavně v noci. Následně bolest i vystřeluje do okolí. Bolest zhoršuje i tlak na bradavkový výběžek (processus mastoideus), což je část spánkové, přesněji skalní kosti.

U starších lidí může zánět středního ucha probíhat i bezpříznakově. Případně se vyskytují pouze mírné symptomy, jako je například zhoršení sluchu či zalehnutí v uších. Ani v takovém případě není dobré onemocnění zanedbávat a neléčit.

Pro diagnostiku onemocnění je důležitá anamnéza a klinický průběh. Důležité je odlišit zánět středního ucha od jiných nemocí. Výtok z ucha je přítomen i při zánětu zevního zvukovodu.

Nejdůležitější je vyšetření pohledem, a to pomocí ušního zrcadla. Toto vyšetření (otoskopem) provádí lékař ORL. Nejčastěji jsou viditelné změny na bubínku jako například zarudnutí, zvýšené prokrvení, vyklenutí, jeho zbytnění. Sekrece je přítomna po porušení bubínku.

Následně se může provést vyšetření sluchu (audiologické testy). Mezi základní vyšetření, která umí provést i praktický lékař pro dospělé či děti, patří laboratorní vyšetření krve a CRP. Přítomnost zánětu potvrdí i zvýšená hladina bílých krvinek.

Případně se provádí vyšetření výtěru, tedy výtoku z ucha.

Průběh nemoci může být individuální. Záleží také na tom, zda jde o akutní, nebo chronickou formu onemocnění. Akutní forma se vyznačuje rychlým průběhem, prakticky za pár hodin, nejčastěji v noci a obvykle jako komplikace onemocnění horních cest dýchacích.

Průběh akutního onemocnění je typický v 4 stádiích

Zánět středního ucha ve vyšším věku probíhá mírně. Většinou je přítomno pouze zalehnutí v uchu či zhoršení sluchu. To ale není důvodem ke zlehčování a zanedbání léčby. Léčba je důležitá i pro zamezení komplikací.

Chronická forma zánětu je typická pomalejším nástupem a absencí teplot. Trvá přibližně 3 měsíce. Typicky se při ní objevuje porušení bubínku, dlouhodobý výtok a porucha sluchu. Výtok je hlenovitý, hnisavý, může páchnout. V uchu je slyšet šumění, pocit přelévání tekutiny.

Pozor na komplikace zánětu středního ucha

Rizikem pro vznik komplikací je zejména nedostatečná, žádná či nevhodná léčba zánětu. Mezi poměrně časté komplikace patří zánět bradavkového výběžku (akutní mastoiditida). Vytváří se při ní dutina vyplněná hnisem. Tato komplikace je velmi závažná.

Mezi komplikace zánětu středního ucha patří:

• mastoiditida
• paréza obličejového nervu, VII. hlavový nerv (nervus facialis)
• zánět mozkových blan
• porucha sluchu, nedoslýchavost
• chronický zánět středního ucha
• opakované záněty středního ucha
• chronický výtok ze středního ucha
• změny bubínku, poškození, nekróza
• mozkový absces

Důležitá je prevence zánětu středního ucha

Jak by měla probíhat prevence? Opatření jsou zaměřena na zabránění vzniku zánětu nebo jeho komplikacím. Jsou důležitá opatření jako například:

• omezení kontaktu malých dětí s masou lidí v rizikových obdobích
• dítě se zánětem horních cest dýchacích či s chřipkou ponechat doma
• odstranění příčiny jako například v případě zvětšené nosohltanové mandle, krčních mandlí
• sledování dětí s predispozicí ke vzniku zánětu středního ucha, s oslabenou imunitou
• zabránění recidivě (návratu onemocnění)
• vakcinace proti chřipce, Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae B
• podpora imunity
• doplňky výživy v sezónním období
• zdravá a vyvážená strava, dostatek vitamínů, minerálů a vlákniny
• dostatečný pohyb, pohyb v přírodě
• omezení kouření a pohybu dětí v zakouřeném prostředí
• omezení používání dudlíku
• pozor na krmení kojenců na zádech, zatékání mléka do sluchové trubice
• zvýšená poloha horní poloviny těla ve spánku
• ochrana uší před průvanem, větrem, chladem
• dostatečná hygiena a mytí rukou
• čištění nosní dutiny a udržování její průchodnosti 
  • správné foukání nosu (ne obě dírky najednou), ne vysokým tlakem
  • odsávání hlenů malým dětem
  • kapky do nosu