Co je to keratokonus a jaké má příznaky? + Diagnostika a léčba

Keratokonus je neinfekční degenerativní onemocnění rohovky. Rohovka se asymetricky a kuželovitě vyklene, což má za následek zhoršení zraku až slepotu.

Ve většině případů se toto onemocnění zaměňuje s krátkozrakostí nebo astigmatismem. V začátcích má stejné symptomy. Dlouhá léta se může rozvíjet zcela nepozorovaně, což zhoršuje následnou léčbu.

Nejčastěji postihuje rohovku obou očí, a to až v 85 % případů.

Údajně je příčinou vrozená méněcennost rohovkové tkáně, přičemž přesný důvod nebyl zatím objasněn. Předpokládá se genetický a částečně dědičný podklad.

Často se vyskytuje spolu s jinými chorobami, jako je například alergie, atopický ekzém, Downův, Turnerův nebo Marfanův syndrom.

Riziko rozvoje zvyšuje i přehnané mnutí očí u dětí. Vzniká právě v dětském věku a v období puberty, od 10.-20. roku života. Čím dříve nastupuje, tím rychleji progreduje – postupuje. Po 40. roce je celkový progres mírnější.

Onemocnění je vzácné a postihuje přibližně 1 osobu z 1500 lidí.
Častěji se diagnostikuje u mladých mužů.
Proto se často označuje také jako onemocnění mladých lidí.

Rohovka je důležitou součástí optického systému oka. Při jejím narušení dochází k poruše zraku. Má pravidelný kopulovitý zakřivený tvar, přičemž keratokonus zapříčiňuje její asymetrické kuželovité vyklenutí a ztenčení.

Zrak se při keratokunu postupně zhoršuje, porucha se velmi špatně koriguje. V nejhorších případech nastává rozmazané vidění, otok až protržení rohovky. V tomto případě je jediným řešením transplantace rohovky.

Co je to rohovka?

Rohovka, odborně cornea (kornet), je spolu s bělimou, sklérou, pevným obalem oka. Rohovka má jinak uspořádaná vlákna než bělmo, což jí zaručuje průhlednost.

Rohovka tvoří přibližně 20 % povrchu oka.

Je tedy transparentním, důležitým a prvním prvkem optické soustavy oka. Její celková optická mohutnost má až dvoutřetinový podíl, což je 43 dioptrií.

Zdravé oko má optickou mohutnost přibližně 60 dioptrií.

Tvoří první mechanickou, ale i chemickou bariéru mezi vnějším světem a vnitřkem oka. Z oka je právě ona nejvíce namáhanou částí, která odolává vnějším vlivům a je vystavena riziku úrazu.

Porušení či úraz rohovky zapříčiňuje ostrou bodavou bolest oka a zvýšené slzení.

Uvnitř oka ji obklopuje komorová tekutina oka a na vnější straně na ni naléhá slzný film.

Neobsahuje žádné cévy, ale množství nervových zakončení. Ty jí poskytují citlivost na dotek, změnu teploty a chemických vlastností. Při dotyku rohovky se reflexně zavírají oční víčka.

Rohovka není silná ani jen jeden milimetr. Její vnější část (směrem k obvodu) má tloušťku 0,8 a vnitřní (ke středu) 0,6 mm. Její průměr je 12 mm.

I přes malou šířku je složena z pěti vrstev.

5 vrstev rohovky:

1. epitel
2. Bowmanova membrána
3. stroma
4. Descemetova membrána
5. endotel

Tabulka popisuje 5 vrstev rohovky

Rohovka neobsahuje cévy. Krevní zásobování je zajištěno okrajovou vrstvou. Okraj je protkán cévami a označuje se jako limbus.

Dále se živiny do rohovky přivádějí prostřednictvím komorové tekutiny a slz.

Přísun kyslíku je zajišťován z vnějšího prostředí. Přičemž nejdůležitější roli sehrává právě slzný film, který naléhá na rohovku. Jeho kvalita je proto velmi důležitá a syndrom suchého oka pro zrak rizikový.

Slzný film a slzy mají i obrannou, čistící funkci, brání zakalení a vysychání rohovky. Ovlivňují i optické vlastnosti.

Rohovka je z pohledu optických vlastností citlivá na úraz a degenerativní změny. Kromě keratokonu ji mohou postihnout i jiné problémy, jako jsou:

• keratoglobus
• pleucidní marginální degenerace
• degenerace krokodýlí kůže
• Cornea guttata
• lipidová keratopatie
• zonulární keratopatie
• dystrofie epitelu a Bowmanovy membrány
• a jiné

Keratokonus, keratoglobus a marginální pleucidní degenerace se zařazují mezi ektatické degenerace rohovky.

Přesná příčina není ani v dnešní době odhalena. Keratokonus je degenerativní onemocnění rohovky a vyznačuje se jejím vyklenutím, ale i ztenčením. Což zapříčiňuje poruchy zraku.

Postižené bývají obě oči, ale asymetricky, tedy jedno více.

Předpokládá se familiární výskyt – dědičný. Svou roli hraje genetický faktor.

Zjistilo se, že ve většině případů se vyskytuje spolu s alergickými onemocněními, jako je i atopický ekzém, senná rýma, ale také s chorobami, jako je Downův, Turnerův či Marfanův syndrom.

Při vypuknutí se údajně spolupodílejí i civilizační faktory, jako je stres či špatná životospráva. Negativně ovlivňuje i mechanické zatížení, a tedy nesprávné nošení kontaktních čoček a časté mnutí očí u dětí.

Jelikož je nástup onemocnění v poměrně mladém věku, a to už od 10.–30. roku života, tak i symptomy nastupují záhy. Bývá pravidlem, že časný výskyt se vyznačuje i rychlejším postupem těžkostí, tedy progresí.

Prvotní příznaky se objevují většinou od 13. až do 27. roku.

Druhá skupina rizikových lidí je mezi 40.–60. rokem života. V tomto případě však nemá až tak výrazný průběh.

Mezi první a nejčastější příznaky patří rozmazané vidění. To se v první řadě kompenzuje dioptriemi, tedy brýlemi nebo čočkami.

Velmi často se proto stává, že se zaměňuje s krátkozrakostí nebo s astigmatismem.

Což je chyba, protože oddálení vhodné léčby komplikuje celkový stav.

Alarmujícím ukazatelem je to, pokud se zrak ročně zhoršuje o jednu cylindrickou dioptrii.

Projevem je tedy rychlejší zhoršování zraku. Prohlubuje se krátkozrakost a astigmatismus.

Projevem keratokonu jsou potíže jako:

• zhoršení zrakové ostrosti
  • vystupňování krátkozrakosti (minusové dioptrie)
  • a astigmatismu (cylindrické dioptrie)
  • špatné korigování zrakové vady
  • rychlý postup a zhoršování i o dioptrii ročně
• deformace obrazu
• rozmazání nebo zkreslení obrazu
• dvojité vidění
• problémem je i řízení auta či čtení
• duplicita, čili zdvojení pozorovaného předmětu
• snížení tolerance pro nošení kontaktních čoček
• nepřirozené naklánění hlavy do strany
• v pokročilém stádiu zakalení rohovky
  • a tím pádem i omezení průhlednosti
  • až ztráta zraku, čili slepota
  • světloplachost
  • hydrops, otok rohovky
  • ten zapříčiňuje bolest

Keratokonus je chronické onemocnění. Důležitá je anamnéza, ale hlavně speciální odborné oční vyšetření.

Oční vyšetření obsahuje hodnocení vizu, tedy zrakové ostrosti, pomocí optotypů. S autorefraktorem se hodnotí objektivní refrakce. Dále se hodnotí i subjektivní refrakce.

Vyšetření předního segmentu oka zahrnuje vyšetření očních víček, spojivek, slzného filmu.

Vyšetření probíhá i za pomoci štěrbinové lampy. Provádí se rohovková topografie, fotografie předního segmentu oka, tedy aberometrie.

Mezi nejmodernější vyšetřovací přístroje patří Galilei, PENTACUT či Orbscan.

Při vyšetření se sledují znaky jako:

1. Bowmanův stín – příčinou jsou jizvy rohovky, rohovka se postupně vyklenuje
2. Fleischerův prstenec – pozoruje se žluté, hnědé nebo šedé zbarvení rohovky
3. Munson příznak – nebo i Munsonovo znamení
   • v pokročilém stádiu
   • při pohledu dolů se dolní víčko vyklene do tvaru písmene V
4. Axenfeldův příznak, kdy se vyklenutá část rohovky vyznačuje ztrátou citlivosti na dotek
5. Vogtovy strie – trhliny Descementské membrány
6. jizvení keratokonu - jizvy v oblasti vyklenutí rohovky
7. hydrops, čili otok při akutním stádiu
   • jako následek prasknutí Descemetové membrány
   • náhlé zhoršení zrakové ostrosti

Průběh onemocnění je zdlouhavý, a tedy chronický. Typické je, že čím dříve začne, tím má rychlejší progres, tedy postup a zhoršování obtíží.

První příznaky bývají mírné a často přehlédnutelné. Množství lidí ani neví, že má keratokonus. Mezi nejčastější patří snížení zrakové ostrosti, kdy se projevy zaměňují s krátkozrakostí nebo astigmatismem.

To je komplikací v následné a opožděné léčbě. Postupně se potíže rozvíjejí a jsou příčinou výrazného zhoršení zraku.

Zanedbaná léčba může vést k zakalení rohovky, k její ruptuře až ke slepotě poškozeného oka.

Ve většině případů je keratokonus na obou očích, přičemž se vyznačuje asymetrickou progresí. Jednoduše řečeno, jedno oko je postiženo o něco více.

Onemocnění se za pomoci nejmodernějších metod dá zmírnit, ale stále nelze zcela vyléčit.