Onemocnění čelistí

Onemocnění čelistí se týkají horní i dolní čelisti a mohou mít souvislost s některými onemocněními chrupu, případně jde o samostatné nemoci získané nebo vrozené. Některé nemoci jsou totiž vývojové, jiné jsou formou získaného zánětu, granulomu, anomálie polohy nebo formou cyst a jiných nepřirozených útvarů na čelisti. Jsou onemocnění postihující obě čelisti, případně jen jednostranné a lokalizované poruchy, některé spadají i mezi onemocnění čelistního kloubu.

Čelist je párová kost, která patří mezi největší kosti lidského těla. Čelist se skládá z horní a dolní části, přičemž dolní čelist se nazývá někdy i mandibula. Je to jediná pohyblivá kost lebky, která je s ní spojena pomocí čelistního kloubu. Dolní čelist se skládá z těla a párového ramene, přičemž původně jde o párovou kost, která ale do jednoho roku od narození sroste do jednoho celku. Horní čelist i dolní čelist jsou součástí jednoho celku, kterého se týkají choroby čelistí.

Horní zubořadí je uloženo v alveolárním výběžku horní čelistní kosti, podobně jako dolní zubořadí se také nachází v alveolárním výběžku v kostním lůžku. Horní čelist zároveň tvoří tvrdé patro ústní dutiny a spodní část nosní dutiny a obsahuje přínosovou dutinu, tzv. čelistní dutinu. Nemoci čelisti tak postihují dolní čelist, horní čelist, samotný čelistní kloub a mnohdy souvisí i s jinými chorobami ať už ústní dutiny, či jiných příbuzných dutin či tvrdých a měkkých tkání.

Anomálie polohy a velikosti

Čelisti postihují dosti často různé anomálie polohy čelistních kostí, případně velikosti jednotlivých částí čelisti. Dochází například k hyperplazii nebo naopak hypoplazii jak horní části čelisti, tak dolní, případně nastává patologický stav zvaný makrognatismus nebo mikrognatismus. Oproti lebeční spodině mohou nastat také i anomálie polohy čelistí, například asymetrie, prognace nebo retrognace čelistí. Někdy se vyskytují v souběhu i anomálie polohy zubních oblouků na to navazujících.

Kromě toho mezi onemocnění tohoto typu postihující čelist patří i dentofaciální funkční abnormality a poruchy, jako například abnormální uzávěr čelistí nebo chybný skus získaný během života z různých důvodů, jako jsou chybné žvýkání, dýchání ústy či jinými nepřirozenými pohyby čelisti. Mezi různé anomálie patří i navazující vadné skusy, které jsou zapříčiněny nepřirozenou změnou polohy nebo velikosti čelistních kostí.

Velmi časté jsou prognace polohy čelistí neboli vyčnívání. V tomto případě dochází k nápadnému vyčnívání čelistí a jde o vývojovou anomálii většinou horní čelisti, kdy dochází ke střechovitému vyklonění zubů. Opakem je retrognace čelistí. Tyto poruchy mohou navazovat vzápětí i na poruchy skusu, které jsou už jen jejich důsledkem. V případě vážné anomálie je nutné jen operační řešení patologického stavu, které je ale poměrně komplikované.

Několik anomálií lze řešit i konzervativní formou, a to nošením různých pomůcek nebo rovnátek, přičemž jde však jen o menší poruchy lokálního charakteru. Jedná se o vyvíjející se malookluze, tedy nesprávný nebo chybný skus, který vzniká v důsledku špatných návyků nebo zlozvyků. Díky těmto formám je možné správné vedení zubů a úprava polohy čelistí, přičemž sekundárním efektem je i pomoci při myofunkčních poruchách souvisejících s čelistí.

Funkční abnormality a poruchy kloubu

Kromě samotných čelistních kostí postihuje několik onemocnění i čelistní, tzv. temporomandibulární kloub. Jde zejména o různé poruchy nebo funkční abnormality, jako jsou Costenův komplex, případně Costenův syndrom, zvýšené opotřebení temporomandibulárního kloubu, syndrom bolestivé dysfunkce temporomandibulárního kloubu nebo problém s cvakající čelistí. Nejčastějšími problémy jsou právě Costenův syndrom a syndrom bolestivé dysfunkce.

Costenův komplex je onemocnění pojmenované podle amerického lékaře, který toto onemocnění popsal již před více než 80 lety. Jde poruchu funkce spojení dolní čelisti s kostmi lebky a tato porucha souvisí buď s poruchami samotného kloubu, případně s problémy žvýkacího svalstva nebo nesprávnou polohou mandibuly. Nejčastěji jsou spouštěcími faktory stres nebo celkově špatný stav chrupu. Typicky se projevuje stav bolestí, a to při zívání, žvýkání a bolestmi v uchu.

Léčba je poměrně náročná, protože jde o komplexní poruchu zasahující jak do oblasti kloubů, tak do oblasti stomatologických poruch. Nejčastěji se provádí konzervativní léčba obstřiky bolestivých bodů a fyzikální terapií, ale v některých vážnějších případech je nutné chirurgické řešení. Kromě toho je následně třeba zavést i některá režimová opatření, a to zejména v souvislosti s odstraněním zlozvyků při pohybu mandibulou a podobně.

Mezi časté poruchy čelistního kloubu patří i různé problémy se skusem, který může být zkřížený nebo hluboký, přičemž poměrně časté jsou artrotické poruchy, kam patří i myofaciální bolestivý disfunkční syndrom. Jedná se o problém týkající se jen vlastního kloubu a jeho kloubního pouzdra, což se odborně nazývá intrakapsulární porucha. Kromě takového druhu poruch však mohou zasahovat a projevovat se v kloubu i extrakapsulární poruchy, které se týkají přilehlých struktur.

Cysty a nádory

Problémem jsou i rozličné druhy cyst nebo nádorů, které postihují čelisti, případně jejich bezprostřední okolní tkáně, a často mohou přerůstat i do ústní nebo jiných příbuzných dutin. Nelze vždy odlišit jen cysty týkající se čelistí, protože ty zasahují i ​​do jiných tkání, případně naopak, z měkkých a tvrdých tkání zasahují více cyst a nádorů do čelistí. Může jít o vývojové odontogenní cysty, neondontogenní cysty, přímo čelistní cysty nebo ústní cysty.

Nejčastější formou je čelistní cysta traumatická, hemoragická, aneurysmální nebo nespecifická. Kromě ní vznikají i cysty ze zubního zárodku, rohovatějící cysty, cysty vycházející z patrové papily a různé dermoidní, epidermoidní, lymfoepiteliální a další cysty. Kromě neškodných cyst postihují ústní dutinu i nádory, které také v některých případech vznikají v kosti mandibuly nebo horní čelisti a nebezpečné je, že se projevují pozdě.

Nádory se totiž projevují až v pokročilém stádiu a mohou způsobit buď vyklenutí čelistí, případně kývání nebo vypadávání zubů a bolestí v oblasti čelisti. Nejčastěji se na ně přijde až po RTG vyšetření, a právě proto by mělo být takové vyšetření čelisti součástí preventivní prohlídky. Nebezpečné jsou zhoubné nádory, které rychle metastázují do okolních tkání, jsou agresivní, často dlouho asymptomatické a mohou způsobit i smrt pacienta.

Cysty v čelisti a také v okolních dutinách zas vznikají například při chybném vývoji tkáně, jako jsou keratocysty, gingivacysty, erupční cysty, paradontální cysty nebo folikulární cysty. Někdy vznikají také na zánětlivém podkladu jako radikulární cysta nebo reziduální cysta. Nejčastěji se cysty vyskytují ve věku do 50 let a mnohokrát rostou bezbolestně, takže podobně jako nádory je objeví jen RTG vyšetření. Odstranění je možné jen stomatochirurgickým čelistním zákrokem.

Zánětlivé choroby

Čelist, ale i příbuzné tkáně postihují velmi často i rozličné akutní a chronické záněty, které se projevují zejména bolestivostí a citlivostí. Mezi tyto záněty patří například osteitida čelisti, která může být akutní i chronická, osteomyelitida čelisti, což je novorozenecké zánětlivé onemocnění stejně v akutní i chronické formě, časté jsou i akutní, chronická nebo hnisavá osteoradionekróza čelisti a podobné formy má i další typ zánětu zvaný periostitida.

Méně častou chorobou zánětlivého charakteru, která postihuje čelist, je také tzv. sekvestr čelistní kosti. Kromě samotné čelisti může souviset se zánětem v těchto tkáních i zánět zubních lůžek, což se nazývá alveolitida čelisti. Mezi takové záněty patří také alveolární osteitida neboli tzv. suché lůžko. Jde o stav, kdy se po vytržení zubu nevytvoří krevní sraženina a rána se neuzavře, přičemž jde o poměrně bolestivý stav, který se musí řešit drenáží.

Častým zánětem je například osteomyelitida, přičemž jde o závažný zánět postihující čelistní kosti. Také je to multifaktoriální choroba, která vzniká proniknutím infekce do tvrdých tkání čelisti, a dochází k imunitní reakci, což způsobuje poměrně často hnisavou formu zánětu. Tento zánět tvoří téměř třetinu zánětů kostí čelistí, přičemž v akutním případě dochází k rychlému nástupu typických zánětlivých příznaků. Léčba je zaměřena na odstranění zánětlivých a hnisavých ložisek.

Poměrně častým zánětem je i osteitida čelisti, která může mít také akutní nebo i chronickou formu. Jedná se o nehnisavý zánět kostí čelisti, který může mít různé příčiny, nejčastěji přestup infekce z některých příbuzných měkkých tkání nebo dutin do kosti. Jde o zánět charakteristický zejména bolestivostí postižené oblasti, přičemž zánět je většinou lokální a jednostranný. Postihuje přibližně ve stejné míře horní i dolní čelist a léčba je většinou lokální.

Vývojové a ostatní nemoci

Čelisti postihují i ​​rozličné vývojové poruchy a nemoci vzniklé z defektů při vývoji. Jde například o nemoci, jako jsou Stafnesova cysta, skrytá kostní cysta čelisti, torus mandibularis, případně o centrální obrovskobuněčný granulom. Kromě těchto vývojových poruch patří mezi časté patologické stavy postihující jak dolní, tak i horní část čelisti, například cherubismus čelisti, fibrózní dysplazie, exostóza nebo jednostranná kondylová hyperplazie, případně jednostranná kondylová hypoplazie. Tato onemocnění způsobují i ​​jiné příbuzné problémy a defekty.

Na čelisti může vyrůstat například maligní fibrózní histocytom, který nejčastěji postihuje děti ve věku do 15 let, a kromě čelisti se může nachází také na lebeční kosti nebo na některých dlouhých kostech. Podobně i osteom, což je pro změnu benigní, nezhoubný útvar, vyrůstající také na čelistní kosti, který je složen z mineralizované kostní dřeně s výskytem více osteocyst. Jde o pomalu vyvíjející se onemocnění, které ale způsobuje vnější deformace.

Relativně častým patologickým stavem je i exostóza, což je nezhoubné vyklenutí kosti objevující se symetricky v dolní čelisti. Pokud není příliš obtěžující a nenarušuje funkčnost celé mandibuly, obvykle se nemusí akutně řešit. Problém je, pokud způsobuje onemocnění nebo deformace zubů. Nemoc je nezhoubná a je způsobena lokálním pomnožením kostních buněk, které nemá infekční příčinu. Postupuje dlouhodobě i několik let, takže není vždy zjistitelná na první pohled.